Po dvou letech jsem zpět. Minulý rok zkřížil mému plánu zajet na Colours posunutý Obscene Extreme, ale letos jsme si to ujít nenechal. Zvláště, když nejtučnější písmo na všech letácích řve jedno slovo: BJÖRK. Stejně jako před dvěma roky musím i letos hluboce smeknout před organizátory v tom, co se týká dramaturgie, prostředí, areálu, jídla, přestože se pár nápadů na vylepšení najde. Pojďme tedy do toho.

Prostor před hlavní scénou: 

Dramaturgie aneb festivalové vrcholy a pády

Základ každého festivalu. V případě Colours je namícháno od všeho trochu, od punk-hardcoru, přes etno, folk a elektroniku až po ten pop. Každý den měl při tom většinou jeden vrchol. První den bez debat BJÖRK. Syrové projekce, konejšivý hlas a set, ze kterého mrazilo. Mnoho lidí, co nevědělo, že posledních pár festivalů v roce 2015 odehrála v masce, nepřekousla to, že na obličeji měla sněhovou vločku, přes kterou nebylo vůbec poznat, kdo vlastně zpívá. Hlas ale nelhal. Srát na štiplavé poznámky o bílé záchodové štětce.

Druhý den u mě vládlo až příliš těsné spojení KALLE a SWANS. U těch prvních mě Verča svým hlasem otevřela hrudník tak, že bylo vidět tlukoucí srdce. U těch druhých se mi v této obnažené ráně začal Michael Gira nevybíravě šťourat rezavým dlátem.

Třetí den pro mě ovládla Full Moon stage GALON DRUNK. Nevím, na čem tato banda frčí, ale chci to taky. Špinavá rocková show s potem a slzami. Exploze, která nastane, když se rocková garáž srazí s Nickem Cavem. Doslova. Staří psi, kteří si to dokázali užít.

IMED ALIBI ovládl pro mě den poslední. Tenhle Arab byl jediný, který roztančil konzervativní Gong. Aplaudovalo se mu ve stoje a ani rozverný Mika ho nedokázal přebít.

Z těch velkých přišlo snad jedno jediné zklamání a tím byli KASABIAN, kteří sami o sobě velkohubě proklamovali nejlepší živou kapelu světa a výsledek byl jen sterilní nudou bez ksichtu. Ani cover DOORS to nezachránil.

Sochy strážící vstup k Fullmoon scéně:

Jídlo, pití a ostatní stánky

Před dvěma lety jsem si jako vegetarián vybral své, i letos byl výběr opravdu bohatý a já mohu jen poděkovat. Měl jsem výborné špenátové lazaně, smetanovou zeleninu, indické menu i pestrou škálu polévek. Jediné, na co si mohu postěžovat, je misó polévka, která originální recept neviděla ani z rychlíku.

Stejně tak i pití obohatily různé typy ciderů a rádlerů. Opět si myslím, že je škoda, že nejsou právě na tomto festivalu k dispozici výrobky malých regionálních pivovarů. Inu, snad příště. Nedokážu si představit hudební festival, kam by se něco podobného hodilo více.

Čeho byla obrovská spousta, byly korálky, doplňky a designové serepetičky. Bohužel na úkor hudby. Je velmi smutné, že hudební festival pro více jak čtyřicet tisíc lidí hostí snad jen jedno distro a jeden hudební stánek. Jediná scéna, kde byly přehledně k dostání hudební nosiče hrajících, byl Full Moon. Naprosto tristní a nedůstojné bylo získat merch kapel z Gongu, kde žádné oficiální místo nefungovalo a umělce jste museli různě pokoutně „nahánět“.

Areál a vše kolem

Vítkovické železárny opět velkolepě vyšňořené a v noci nasvícené. Alegorie se současným světem se nabízí. Barvy Ostravy jsou ostrovem v rozpadajícím se rezavém prostoru. Fůra scén a člověk nemohl vidět a zažít vše. Hlavně mě mrzelo, že jsem ne zcela zvládal díky zajímavým kapelám diskuzní program na scéně Voices of Freedom a Reflex. Žádnou výtku tentokráte nemám ani ke zvuku. Full Moon si vysloužil svojí velkou scénu, o kterou se luxusně staral a kde panovala zachytitelná rodinná atmosféra. To se týká i mobilní aplikace, kde Full Moon měl podrobné informace ke každé kapele, což rozhodně nejde říci o jiných stejně velkých scénách.

Hudební TOP bez pořadí:

BJÖRK

NOD NOD

KALLE

HANBA

ST. VINCENT

SWANS

DEATHS

FAIZ ALI FAIZ

MARK ELIYAHU FEAT. ALAEV FAMILY AND RITA

GALON DRUNK

IMED ALIBI

BLACK STROBE

BRATŘI EBENOVÉ

Scenérie železitých barev

Momentky, lidi a vše kolem

Svatozář z mračna nad hlavní scénou:

Gyroskop:

... a borci na konec: